Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se žije chovateli, který svá zvířata nevidí

3. 4. 2010

Jak se žije chovateli, který svá zvířata nevidí?

P. Dušková - CHS Ragbur

 

No, vlastně myslím, že to není až tak odlišné od radostí a starostí vidících zvířomilů, jen o něco složitější. Mám 3 psy, ten hlavní z nich je spolehlivě vodící borderkolie Bernard, 2 ušatí papillonci jsou psí společníci pro radost. Žijeme v jednom ošklivém paneláku v Kladně, který postavili na sklonku minulé politické éry komunističtí mládežníci jako bezbariérový komplex pro postižené. Jeho součástí byla také dílna, v níž měli především pohybově znevýhodnění lidé najít pracovní uplatnění. Jenže doba se změnila a v dílně už dávno pracují převážně zdraví lidé na zakázkách pro letiště, celý panelák neutěšeně chátrá a do volných bytů po vozíčkářích, kteří odešli za prací a lepšími životními podmínkami jinam, město usídluje romské spoluobčany. Ale zpět k mému zvěřinci.

 

 V prostorném bytě s námi  kromě těch výše zmíněných tří psů žije také spousta koček. Už 4 roky jsem totiž majitelkou chovatelské stanice ušlechtilých koček a  doma jich míváme proměnlivý počet, podle aktuálního stavu koťat, minimálně však 7 chovných. Pokud jde o plemena, máme jednu maličkou, méně známou burmilku, jednu inpozantní mainskou mývalí a převážnou část kočičího osazenstva tvoří ragdollové, na jejichž chov se specializuji. Finanční přilepšení z prodeje koťat tvoří nezanedbatelnou část mých příjmů, svou chovatelskou činnost provozuji legitimně s živnostenským oprávněním; není to ale tak, že by člověk jen seděl doma, měl spoustu času a kočičky za něho pracovaly. Dobře to vystihla kamarádka, která mi celý zvěřinec hlídala loni v létě, po dobu naší týdenní dovolené, že to byla prostě práce na plný úvazek.

 

 Snažím se udržovat byt v přijatelném a relativně nezachlupeném stavu, což je při počtu jeho osrstěných obyvatel poněkud sisyfovské úsilí. Kočky i koťata mají k dispozici celý prostor bytu, aby byly zvyklé na každodenní činnosti v domácnosti. Koťata od nás tím pádem odcházejí dobře socializovaná, zvyklá především ode mě na nejrůznější manipulaci, protože kolem nich obstarávám vše, - od porodu, kočky, přes kontrolu jejich stavu několikrát denně, později podávání krmení, různá stříhání drápků, čištění uší, odčervování, nebo cesty k veterináři. Na návštěvy k nám chodí také sousedé vozíčkáři, takže i na to jsou všichni přivyklí, koťata vyrůstají v domácnosti samozřejmě vedle psů.

 

Být zodpovědným chovatelem znamená také třeba krmit kvalitními krmivy a masem, provádět nejrůznější zdravotní testy a pravidelné veterinární prohlídky chovných jedinců. Většinu ragdollů jsem importovala ze známých chovatelských stanic po světě, dva jsou z Kanady, jiní z Dánska a Polska, a to kvůli novým krevním liniim potomstva. Některé věci jsou ale se zrakovým handicapem bez pomoci druhých opravdu nemožné; jednou z nich je účast na výstavách a s tím spojená prezentace vlastních koček a odchovů; to by se bez pomoci mé partnerky a také asistentů ze SONSu a sdružení Okamžik opravdu nedalo. Jinou trochu problematickou záležitostí je určení barvy každého kotěte, kterou je potřeba nahlásit do rodokmenu. U ragdollů je to ztížené faktem, že se jejich koťata rodí bílá, teprve později se odznaky začínají probarvovat. Vyřešila jsem to tak, že jsem nejdříve u zkušenějších chovatelů a z literatury nastudovala základy genetiky, tak abych měla předem představu, jaké barvy u koťat po konkrétních rodičích mohu očekávat. A pak mi je partnerka popisuje, - už jsem se naučila pokládat jí potřebné otázky, tak abych mohla z jejích odpovědí barvu i varietu určit, případně skonzultuji s někým zkušenějším podle fotky. Po pravdě řečeno se mi ale shodou okolností stalo, že mi hned dva dobře vidící chovatelé prodali kotě se špatně určenou barvou a tak se touto otázkou příliš nestresuji, i když samozřejmě se o správné určení barvy snažím. U chovných jedinců to nicméně jde i později v rodokmenu přepsat a u mazlíčků bez výstavních ambicí jejich majitelů, kterých prodávám naprostou většinu, to není příliš podstatné.

A co říct nakonec? Každopádně mě chov koček a dříve i psů opravdu baví, jsem ráda, že se svými zvířaty mohu trávit celé dny a věnovat se činnosti, z níž mám radost a o níž snad i něco vím, anebo se o to alespoň opravdu snažím. Pro zájemce o bližší seznámení s našimi kočkami web chovatelské stanice Ragbur je:

www.ragdoll-ragbur.com

a starší stránky o nás jsou:

http://kockopsi.wz.cz