Jdi na obsah Jdi na menu
 


Možné příčiny nepřesností v interpretaci genetických testů

12. 5. 2009

Solid Ragdoll a možná nepřesnost v interpretaci genetických testů

 

Označení „solid“ znamená Ragdolla s plnou barvou. Nejedná se v žádném případě o nové zbarvení, ale o zbarvení, které je u Ragdollů přítomno po celou dobu chovu, tedy po 40 let.

  K zakladatelským kočkám plemene patřili Josefína, bílá plnobarevná, Buckhweet, černá s vlohou pro barmské zbarvení a Blackie, černý kocour připomínající perskou kočku.

Zdaleka ne všichni potomci těchto prvních koček měli colorpoitní zbarvení. Mezi plnobarevné patřili Mitts a Gueber, kteří poté položili základ dalšímu chovu solid Ragdollů.

Po odtržení Daytonových (CHS Blossom-Time) a jejich cestě za uznáním Ragdollů chovatelskými organizacemi v USA a posléze ve světě, zůstali plnobarevní Ragdollové stranou hlavního proudu. Daytnovi propagovali Ragdolly s colourpointním zbarvením a chovatelé plnobarevných zůstali většinou registrování v IRCA nebo V TICA. U plnobarevných Ragdollů se také setkáváme se všemi třemi varietami: obdobou colourpointa je plnobarvená bez bílé a ostatní dvě variety mají také přesně vymezen podíl bílé: mitted a bicolour.

  K chovatelům plnobarevných Ragdollů patřila i Rowena Parmleyová z CHS Tuftytoes v Pensylvanii. Naomi Tuftytoes, Raggedy Ann Lucinda a z pozdějších Tuftytoes Rubin, ti všichni byli  a jsou plnobarevní. Bohužel trend nezapisovat ke kódům zbarvení u  Ragdollů kód 33 tuto skutečnost dlouho zamlžoval.

Pro české chovatele je tato skutečnost dosti důležitá, neboť mezi prvními dovezenými Ragdolly byl Chubby Tuftytoes, jehož minimálně tři předci byli plnobarvení. Také CHS Kandu chovala ve FIFe „nestandardní“ barvu- Ragdolly ve zbarvení mink. Pippy Kandu a Kandu Cutie byly partnerkami Chubbyho Tuftytoes. Proč je tento fakt pro české chovatele tak důležitý?

Základ evropskému chovu položily z největší části importy Ragdollů z Velké Británie. Někteří potomci těchto Ragdollů onemocněli HCM. Jednalo se o zvířata z čistě colourpointních linií, tedy s omezenějším genpoolem, než jaký měli první čeští Ragdollové. Velmi důležitá je tato skutečnost i s ohledem na interpretaci genetických tesů na HCM a důraz na sonografické vyšetření potomků prvních českých ragdollů (tzv. linie Berberis). PhD. Leslie Lyons hovoří ve svém článku Feline Genetic Diseases and Traits  (Tufts Breeding and Genetics 2007) o úskalích interpretace a možných nepřesnostech výsledků genetických testů u plemen, která vznikla v relativně nedávné době pářením různých plemen – k nimž patří i Ragdollové. Protože vznik plemen je z hlediska evolučního času velice mladou záležitostí, může se stát, že uměle vyšlechtěné plemeno, jakým je Ragdoll, ještě není zcela ustáleno ve své genetické výbavě. Určité linie Ragdollů mohou nést tzv. tiché mutace typické pro některou ze zakladatelských větví- tedy mutace, které sice nemění daný protein, který má vzniknout, ale změní tripletový kód ( tři nukleotidy kódují základní aminokyseliny). Pokud je taková tichá mutace přítomna před důležitým místem, které je genetickým testem sledováno, může dojít k chybné interpretaci výsledku testu !

Proto, jak uvádí PhD. Lyons, by měli jak chovatelé, tak komerční laboratoře, které testy provádějí, „znát své kočky“. Pochybuji, že komerční laboratoř ví, že linie Berberis je zcela odlišná od většiny evropských Ragdollů!

   V tomto směru je zajímavý výsledek kocoura - jednoho z potomků Tuftytoes, který je uveden v Ragdoll Health Database (jméno záměrně neuvedeno, lze vyhledat v RHD).  Kocour je geneticky heterozygot pro HCM  (Laboklin 2007) a je klinicky zdráv (sonografické vyšetření 2007). Narodil se v roce 2006, takže pochopitelně existuje možnost, že by se jeho klinický obraz mohl ještě vzhledem k HCM měnit. (Ragdoll Health Database).

Zdali mohlo dojít k chybné interpretaci testu na HCM nezjistíme snadno: jen pravidelným sonografickým vyšetřením a pečlivým vedením záznamů v plemenné knize. Můžeme se i pokusit o opakování testů tam, kde je vyvinuli, v Pullmanu, v USA. Je to dlouhodobá záležitost, ale pomůže nám opět o něco více porozumět  plemeni, které chováme a milujeme. PhD. Lyons uvádí, že genetický test by měl pouze doplňovat sonografické   vyšetření, které je zlatým standardem.

 

Použitá literatura:

Feline Genetic Diseases and Traits - Leslie A. Lyons, PhD
Department of Population Health & Reproduction, School of Veterinary Medicine, University of California, Davis, Davis, CA, USA